|
|
Viníci a oběti ve vybraných dílech českých a sudetoněmeckých autorů
Štillerová, Jana ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Neumann, Lukáš (oponent)
Ve své práci se zabývám literárním zpracováním otázky viny za odsun Němců z českých zemí po 2. světové válce. Pohledy českých a sudetoněmeckých autorů se mnohdy velmi liší, mnohdy si ale jsou velmi podobné, ačkoliv autory dělí nejen národní příslušnost, ale také několik desítek let života od zpracování tématu a doba, jež je ovlivnila. Řezáčovo, Durychovo, Körnerovo a Mühlbergerovo ztvárnění tématu spadá do stejné epechy, a to do 50. let 20. století, zatímco Gudrun Pausewangová, která ač odsun také zažila a mohla by o něm psát hned po 2. světové válce, počkala se svou knihou čtyřicet let. Je možné, že potřebovala získat k traumatizujícímu zážitku časový odstup, aby si srovnala myšlenky a dostala určitý nadhled nad událostmi. Odsunu se také věnují autoři, kteří jej osobně nezažili: Tučková a Bernig. Dalo by se očekávat, že budou mít čeští autoři stejný pohled na problematiku viny, ale není tomu tak. Durych a Bernig jsou otevření, promlouvají obě strany, popisují Němce také jako oběti a vyzývají k dialogu a reflexi. Řezáč je jednostranný, tendenční, účelový, pouze Němci jsou viníci, nikdy oběti. Tučková také, ale opačně. Většina autorů se zabývá myšlenkou kolektivní viny, kterou Durych, Körner, Mühlberger, Bernig a Tučková problematizují, kdežto Řezáč ospravedlňuje. Mühlberger a Durych problematizují...
|
|
|
Viníci a oběti ve vybraných dílech českých a sudetoněmeckých autorů
Štillerová, Jana ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Neumann, Lukáš (oponent)
Ve své práci se zabývám literárním zpracováním otázky viny za odsun Němců z českých zemí po 2. světové válce. Pohledy českých a sudetoněmeckých autorů se mnohdy velmi liší, mnohdy si ale jsou velmi podobné, ačkoliv autory dělí nejen národní příslušnost, ale také několik desítek let života od zpracování tématu a doba, jež je ovlivnila. Řezáčovo, Durychovo, Körnerovo a Mühlbergerovo ztvárnění tématu spadá do stejné epechy, a to do 50. let 20. století, zatímco Gudrun Pausewangová, která ač odsun také zažila a mohla by o něm psát hned po 2. světové válce, počkala se svou knihou čtyřicet let. Je možné, že potřebovala získat k traumatizujícímu zážitku časový odstup, aby si srovnala myšlenky a dostala určitý nadhled nad událostmi. Odsunu se také věnují autoři, kteří jej osobně nezažili: Tučková a Bernig. Dalo by se očekávat, že budou mít čeští autoři stejný pohled na problematiku viny, ale není tomu tak. Durych a Bernig jsou otevření, promlouvají obě strany, popisují Němce také jako oběti a vyzývají k dialogu a reflexi. Řezáč je jednostranný, tendenční, účelový, pouze Němci jsou viníci, nikdy oběti. Tučková také, ale opačně. Většina autorů se zabývá myšlenkou kolektivní viny, kterou Durych, Körner, Mühlberger, Bernig a Tučková problematizují, kdežto Řezáč ospravedlňuje. Mühlberger a Durych problematizují...
|
|
|
Kolektivní odpovědnost při morálním usuzování dětí školního věku
Beranová, Anežka ; Klusák, Miroslav (vedoucí práce) ; Hříbková, Lenka (oponent)
Otázka zda využívat ve výchově a vzdělávání dětí kolektivních trestů je stále aktuální. Pakliže se proviní jedno dítě, například poškozením nějakého předmětu, nepřizná se a autorita nepřijde na to, kdo to zavinil, je lépe nepotrestat nikoho a nebo celou skupinu, tedy s spolu s viníkem i nevinné? V zákonech naší společnosti platí, že nelze potrestat nikoho, komu není prokázána vina, ovšem na výchovu dětí se toto nevztahuje, v rodinách i ve školách se často ke kolektivním trestům přistupuje. Je to věc názoru a roli také hrají okolnosti každého konkrétního provinění, jaký trest je vhodný a jaký je spravedlivý, což nemusí být jedno a to samé. Ovšem jak na tyto tresty pohlížejí děti samotné a co to vypovídá o vývoji jejich morálního uvažování? Jak děti školního věku hodnotí kolektivní tresty a jaké je jejich vnímání kolektivní odpovědnosti? Na to se ptal Jean Piaget ve svém výzkumu kolektivní odpovědnosti v morálním uvažování školních dětí. Předpokládal, že jejich vnímání kolektivní odpovědnosti by se mohlo podobat vnímání "primitivních" společností, kdy na prvním místě stojí přesvědčení, že trest musí přijít za každou cenu, aby očistil společnost pošpiněnou proviněním a nezáleží příliš na tom, na koho trest dopadne. Tento předpoklad se mu však nepotvrdil, ačkoli děti, kterých se dotazoval, se nacházely...
|
|
| |
|
|
Kolektivní odpovědnost při morálním usuzování dětí školního věku
Beranová, Anežka ; Klusák, Miroslav (vedoucí práce) ; Hříbková, Lenka (oponent)
Otázka zda využívat ve výchově a vzdělávání dětí kolektivních trestů je stále aktuální. Pakliže se proviní jedno dítě, například poškozením nějakého předmětu, nepřizná se a autorita nepřijde na to, kdo to zavinil, je lépe nepotrestat nikoho a nebo celou skupinu, tedy s spolu s viníkem i nevinné? V zákonech naší společnosti platí, že nelze potrestat nikoho, komu není prokázána vina, ovšem na výchovu dětí se toto nevztahuje, v rodinách i ve školách se často ke kolektivním trestům přistupuje. Je to věc názoru a roli také hrají okolnosti každého konkrétního provinění, jaký trest je vhodný a jaký je spravedlivý, což nemusí být jedno a to samé. Ovšem jak na tyto tresty pohlížejí děti samotné a co to vypovídá o vývoji jejich morálního uvažování? Jak děti školního věku hodnotí kolektivní tresty a jaké je jejich vnímání kolektivní odpovědnosti? Na to se ptal Jean Piaget ve svém výzkumu kolektivní odpovědnosti v morálním uvažování školních dětí. Předpokládal, že jejich vnímání kolektivní odpovědnosti by se mohlo podobat vnímání "primitivních" společností, kdy na prvním místě stojí přesvědčení, že trest musí přijít za každou cenu, aby očistil společnost pošpiněnou proviněním a nezáleží příliš na tom, na koho trest dopadne. Tento předpoklad se mu však nepotvrdil, ačkoli děti, kterých se dotazoval, se nacházely...
|
|
|
Srovnání českého a kanadského systému pojištění automobilů
Kučera, Michal ; Ducháčková, Eva (vedoucí práce) ; Daňhel, Jaroslav (oponent)
Práce porovnává systémy pojištění automobilů v České republice a kanadské provincii Alberta. Systémem pojištění automobilů se rozumí soustava odpovědnostních a neodpovědnostních krytí, ať už je zastřešena jedinou souhrnnou pojistkou nebo má podobu několika samostatně sjednaných pojištění. První část práce seznamuje čtenáře se systémem pojištění automobilů v České republice, druhá část se věnuje systému kanadskému. Prvotním vyústěním práce je definování a vysvětlení rozdílů mezi oběma systémy, následně je prezentována úvaha nad možnostmi implementace některých prvků kanadského systému do systému českého a naopak.
|
host ::
RSS.